Jakou asi cenu, měla bych za krkem,

na štítku s logem, jehňátko s vlkem. 

Kolik bych stála, kolik bys platil,

A jestli bys mě do pár dnů vrátil. 

 

Jak kabát v létě, v zimně plavky,

nesplňuji požadavky. 

Nejsem snad hodna, trocha tvé snahy, 

herec, co má divadle hrát nahý. 

 

"Promiň" je na splátky,

dražší než hedvábné šátky.

Omluva, alespoň očima, 

možná by přece jen stačila.

A taková kytka, velké gesto,

snad přenesla bych se přes to. 

 

Největší jistota, to je změna,

tvůj čas, teď nejdražší měna. 

 

Vystup ze svého stínu,

ukliď po sobě špínu.

Nedávej hranice za hranu,

zasloužím si Tvoji ochranu.

Vše má své meze, teď už i já,

pošeptám si smutně "haleluja".

 

S hlavou skloněnou, korunka spadla,

temnota do víry, v nocích se vkradla.

 

O pár dní později, musím si přiznat, 

do rány sůl přestat si sypat.

Každé slovo řečené do ticha,

vrací se zpět, do srdce píchá. 

 

Dobrých dnů máme už pomálu,

smích neběží, chodí pomalu. 

Zase jsme zakopli, spadli na tváře,

slzami promoklé polštáře. 

 

Dneska je dobře, ale co zítra,

otevírám oči už z jitra. 

Dívám se a vedle mě ležíš,

než otevřeš, oči už víš,

Že včerejšek je dnešek,

kterého ses včera bál.

 

A nikdo neví, co bude dál...