Z vlastního impulzu a nikým druhým k tomuto dílu nepřizván,

báseň tuto sám k oslavě píšu všem překrásným brunetám.

 

Blondýny a ženy s hnědými, šedými či ještě i jinak barevnými vlasy,

na rozdíl od nejhezčích tmavovlásek většinou nemají tolik krásy.

U každé barvy vlasů sice najdou se opravdové krasavice,

ale mezi brunetami je jich samozřejmě o hodně více.

 

Při pohledu na jejich krásu okouzlené mužské srdce žasne:

Tmavovlásky jsou těmi nejhezčími, to je nad Slunce jasné!

 

Vážené tmavovlásky:

 

K tmavým vlasům když máte ještě i hezké oči a pěknou tvář,

a tuto krásu navíc doplňuje také svůdná ženská postava,

to celé dohromady dává Vám zvláštní svatozář,

jež k Vaší velké kráse, ještě další přidává.

 

Vy nejhezčí jste ze všech žen, Vám žádné jiné rovnat se nemohou,

a nijaké rtěnky či líčidla jim dosáhnout Vaší krásy nepomohou.

Proti Vám, krásným tmavovláskám, jiná ženská stvoření nic nezmohou,

tak krásné, jako jste Vy, prostě nikdy nebudou.

 

Vám všem se někdy jen ve skrytu duše a jindy naopak otevřeně pokloním,

ale několika z Vás o kousek hlouběji, než těm ostatním.

Hlavně té, co ji až za hrob miluji a o které často tajně sním,

a kterou už za pár set let na jednom nádherném místě uvidím.

 

Vězte:

 

Je to ta, co možná lepší je než všechno jiné zdejší,

o níž z lásky napsal jsem svou báseň Nejkrásnější.