Schody Bellárie nasvíceny

do netušených pater zámeckého parku.

Stromy jsou mokré, plné kapek.

Autentické hvězdy tak netečné

k reflektorům.

I zajíc a světlušky si hledí svého.

 

Zatím dílna alchymistů třaská vynálezy, dýmy, tajem.

Všechno za oponou je zjevení.

Obrazy. Míchači barev. Dáma s hranostajem.

Cinkly podkovy. Světlonoši, podkoní a my z podkroví

divadelní archy vzlétáme s Leonardem v duchu noci.

Na malování beztak nemá čas. Pitvá, kreslí radlici, konstruuje křídla.

 

Opouštíme palubu, vratce zasněni.

Pod nohama křupe písek cest.

Kdysi dávno hledištěm pohybovaly

na povel paže místních vojáků!

Nedivila bych se, kdyby celý otáčivý princip

byl jedním z vynálezů Leonarda Da Vinci!