To už tak bývá,
že těžko se hledá
a lehko snívá,
že svícen večer rychle dohořívá,
když chceme zastaviti čas,
a venku pomalu se stmívá,
a tak se ptáme,
přijde zas?
Ta nejkrásnější krása z krás?
Ten okamžik,
Co vydrží jen chvíli,
Někdy je stálý,
Však jindy pomíjivý
A když už den je bílý,
A oslepí nás jeho jas,
Ten pocit trvá
Schovaný někde v nás
A i když už svíce nehoří
Tak v našem srdci zůstává,
A tajně doufáme v duši skrytu,
A věříme v sílu okamžiku,
Že se zas vrátí,
Že ji zas brzy uvidíme,
Jenže už odešla
Ale zapomněla rozloučit se,
Odešla tak náhle,
Nečekaně,
A tak jen zbývá ukonejšit srdce.