Poeta - moderní literární server


jak sosáčkem motýlím

Autor: mapato Hvězdička, 17. 7. 2021, Básně

mým dvěma báječným ženám

křehký svět okolo nás 


skrývá v sobě tolik krás


orosené kalichy lučních kvítků


tenké hlásky lesních skřítků


jak perličky jsou očka ptáčků


křehká elegance motýlích sosáčků


i to naše štěstí maličký


jemný je,  jak kuňkání rosničky


 


spinká právě, naše maličká


je krásná, jak rozvitá růžička


a nevoní o nic míň


neumí ještě v duši dělat stín


je tak křehká, že bojím se ji pohladit


ještě nemůžu jí nic poradit


tak jí aspoň políbím


jemně, jak sosáčkem motýlím


 


je tak křehká, že bojím se jí i vyprávět


co obnáší tenhle svět


aby mého dechu proud a význam vět 


nepocuchal ten křehký květ


sluníčko takové starosti nemá


kde by jí polechtalo místečko si hledá


tak jí aspoň políbím


jemně, jak sosáčkem motýlím


 


navečer pak, po z mámina prsu mlsání


prsty tvýho táty přejíždí ti po skráni


děkuju ti, holčičko, za každé tvé zažbrblání


jsme tak šťastný, já a moje paní


vidím, už očička se ti klíží


říše snů se už blíží


tak tě ještě políbím


jemně, jak sosáčkem motýlím


 


vycházím ze dveří, za nimiž dcerka naše usíná


i nám, mámě a tátovi, den pomalu doznívá


na spánek však nemám ani pomyšlení


plaménky touhy tuším i v očích mojí ženy


přistupuju k ní blíž a beru za ramena


i má duše touhou teď už sténá


košilka její překáží nám a tak k zemi padá


a já hladím její horká záda


 


tvé nahé tělo to mé teď hřeje a laská


tvé krásné tváře v dlaních mých, to je láska


líbání po duši a po těle, sladká i sprostá slova


miluju tě celým svým bytím, pojď, chci tě znova


nemůžem se nabažit našich zadků, prsů a přirození


milujeme se celou noc, až skoro do rozednění


pak šťasten i tebe políbím


jemně, jak sosáčkem motýlím