křehký svět okolo nás 

skrývá v sobě tolik krás

orosené kalichy lučních kvítků

tenké hlásky lesních skřítků

jak perličky jsou očka ptáčků

křehká elegance motýlích sosáčků

i to naše štěstí maličký

jemný je,  jak kuňkání rosničky

 

spinká právě, naše maličká

je krásná, jak rozvitá růžička

a nevoní o nic míň

neumí ještě v duši dělat stín

je tak křehká, že bojím se ji pohladit

ještě nemůžu jí nic poradit

tak jí aspoň políbím

jemně, jak sosáčkem motýlím

 

je tak křehká, že bojím se jí i vyprávět

co obnáší tenhle svět

aby mého dechu proud a význam vět 

nepocuchal ten křehký květ

sluníčko takové starosti nemá

kde by jí polechtalo místečko si hledá

tak jí aspoň políbím

jemně, jak sosáčkem motýlím

 

navečer pak, po z mámina prsu mlsání

prsty tvýho táty přejíždí ti po skráni

děkuju ti, holčičko, za každé tvé zažbrblání

jsme tak šťastný, já a moje paní

vidím, už očička se ti klíží

říše snů se už blíží

tak tě ještě políbím

jemně, jak sosáčkem motýlím

 

vycházím ze dveří, za nimiž dcerka naše usíná

i nám, mámě a tátovi, den pomalu doznívá

na spánek však nemám ani pomyšlení

plaménky touhy tuším i v očích mojí ženy

přistupuju k ní blíž a beru za ramena

i má duše touhou teď už sténá

košilka její překáží nám a tak k zemi padá

a já hladím její horká záda

 

tvé nahé tělo to mé teď hřeje a laská

tvé krásné tváře v dlaních mých, to je láska

líbání po duši a po těle, sladká i sprostá slova

miluju tě celým svým bytím, pojď, chci tě znova

nemůžem se nabažit našich zadků, prsů a přirození

milujeme se celou noc, až skoro do rozednění

pak šťasten i tebe políbím

jemně, jak sosáčkem motýlím