Poeta - moderní literární server


Láska v rytmu rocku

Autor: Petra Karasová Hvězdička, 25. 6. 2021, Povídky

celá povídka...

 


Dívala jsem se z okna taxíku, který nás vezl k našemu novému domovu a bylo mi hodně smutno. Nevím, co to mamku napadlo, stěhovat se do USA. Chápala jsem, že chtěla být daleko od mého táty, se kterým se před dvěma měsíci rozvedla, ale nemusely jsme přece jít bydlet až za oceán.
„Peťo, už jsme tady,“ vytrhla mě mamka za zamyšlení.


Vystoupila jsem z auta a podívala se na dům, který se od té chvíle stal naším domovem. Nebyl velký, měl jedno patro, zato však u něho byla krásná zahrada s několika ovocnými stromy a vypadalo to, že tam jsou i záhonky, na kterých budu moci něco pěstovat. Pousmála jsem se, možná se mi tu nakonec přeci jenom bude líbit. Jen jsem měla obavy z nástupu do školy, moje angličtina nebyla zrovna nejlepší. Rozuměla jsem tomu, když na mě někdo promluvil v angličtině, ale sama vytvořit správně větu, to jsem neuměla. No uvidíme, jak mi studium půjde, za pár dní začínal nový školní rok. Musela jsem přiznat, že se mi v novém domě líbilo, v patře jsem měla svůj pokoj, který byl moc hezky zařízený, asi tu také předtím bydlela nějaká dívka mého věku. Vybalila jsem si nejnutnější věci, osprchovala jsem se a řekla mamce, že se jdu trošku projít, než udělá oběd. Potřebovala jsem si zvyknout na jiné časové pásmo, u nás by už byl večer, a procházka mi vždy pomohla zbavit se únavy. Kousek od našeho domu byl les, rozhodla jsem se tedy projít se v něm. Byla tu vyšlapaná cestička, dobře se mi po ní šlo. Vzduch voněl po borovicích, které tvořily podstatnou část lesa, přesto mi však přišlo místní povětří takové cizí. Cestou jsem míjela malou studánku, měla křišťálově čistou vodu, skoro jsem měla chuť se z ní napít.


 


Když jsem se vracela domů, uslyšela jsem z vedlejšího domu hlasitou hudbu. Někdo tady evidentně má rád rock, pomyslela jsem si. Dobře, klidně si poslouchej, ale nemusíš dávat volume moc nahlas, ne? Mamka už měla oběd hotový, udělala domácí pizzu. Když jsme jedly, mamka se zeptala:


„Slyšíš tu hudbu odvedle? Tohle mi tu hraje celou dobu.“


„Jojo, asi nějakej hudební fanda. Moh´ by si to trošku ztlumit.“


„Dojdeš tam po obědě a poprosíš sousedy, aby to nepouštěli tak nahlas, prosím?“
„Jasně, mami, dojdu tam.“


Když jsme dojedly, pomohla jsem mamce nandat nádobí do myčky a vydala se k sousedům. Zazvonila jsem na zvonek u plotu a za chvilku vyšla ze dveří sympatická dívka. Tak a teď se ukáže moje znalost angličtiny.


„Dobré odpoledne,“ pozdravila jsem ji.


Dobré odpoledne, copak potřebujete?“ zeptala se dívka.


Chtěla jsem jen poprosit, zda byste si tu hudbu pustili potišeji.“


Bohužel to nejde, moji bratři a jejich kamarád zkoušejí na jejich vystoupení.“


Ach tak, to jsem nevěděla, omlouvám se.


„To je OK“ usmála se dívka.


Tak ať to klukům jde! Nashledanou.“


Vyřídím, nashledanou.“


Aha, takže máme za sousedy kluky, co mají kapelu. Hm, tak doufám, že si na jejich zkoušení zvyknu.


„Tak co, ztlumí si to?“ zeptala se mamka.


„Těžko mami, kluci od sousedů totiž mají kapelu a zkouší.“


„A jeje, tak to se máme na co těšit.“
„Neboj mami, zvykneš si, ostatně nehrajou zase tak špatně.“


„No, to sice nehrajou, ale stejně doufám, že nebudou zkoušet každý den. Budu toho mít hodně v práci a ještě pak poslouchat tohle…,“ povzdychla si mamka.


Šla jsem si dovybalit zbytek věcí z kufrů. Když jsem měla vše na svém místě, lehla jsem si na postel a přemýšlela. Otevřeným oknem sem doléhala hudba z vedlejšího domu, zrovna hráli nějakou pomalejší píseň. Sice jsem na tu dálku nerozuměla úplně celému textu, ale zpívali o lásce. Já jsem zatím nikdy zamilovaná nebyla, no však mám na to dost času, je mi teprve šestnáct, budu nastupovat do druhého ročníku střední školy Ta bluesová melodie mě nějak uspávala, tak jsem se převlékla do noční košile a poddala se touze po spánku.


 


Od probuzení jsem měla nepříjemně sevřený žaludek. Aby ne, dneska jsem šla poprvé do nové školy a měla jsem z toho dost obavy. Mamka to na mě hned poznala.


„Jsi nervózní, viď? Neboj se, určitě to bude v pohodě.“


„Snad no. Udělej mi prosím jen čaj, nemám ani chuť jíst.“


„Dobře.“


S batohem na zádech jsem vyrazila do frankenmuthské střední školy. Chvilku jsem hledala tu správnou třídu. Když jsem vešla dovnitř, pár lidí se na mě podívalo. Sedla jsem si co nejvíce dozadu, nechtěla jsem být moc na očích. Zazvonilo a do třídy přišla naše třídní učitelka.


„Vítejte po prázdninách zase zpátky ve škole. Ráda bych vám představila novou studentku, která se k nám přistěhovala z České republiky, Petru Stejskalovou. Doufám, že ji přijmete mezi sebe,“ usmála se učitelka.
Pár lidí se na mě otočilo a věnovalo mi svůj úsměv. Byl mezi nimi i jeden kluk s dlouhými vlasy, vedle něj seděl druhý, navlas mu podobný, asi dvojčata. Nevím proč, ale něčím mě zaujal hned od prvního pohledu.


 


O přestávce jsem si urovnávala papíry v deskách, kam si píšu poznámky z hodin, když se nade mnou ozval příjemný klučičí hlas:


„Ahoj, nerušíme?“


Vzhlédla jsem a uviděla toho dlouhovlasého kluka s tím druhým.


„Ne, nerušíte,“ usmála jsem se.


„Já jsem Jake a tohle je můj brácha Josh,“ představil se mi.


„Ráda vás poznávám, kluci.“


„Mám dojem, že jsem tě už někde viděl,“ řekl Josh


„Možná ano...i když zatím jsem nikde ve městě nebyla, asi bydlíme kousek od sebe.“


„Asi no, my bydlíme na konci města, v Zahradní ulici.“


„Tam já bydlím také, je to úplně ten poslední dům.“


„Jé, tak to bydlíš hned vedle nás.“


„Takže vy jste ti muzikanti?“ zeptala jsem se pro jistotu.


„Jo, to jsme my,“ usmál se Jake.


„A jak se jmenuje ta vaše kapela?“


„Greta Van Fleet.“


„Pěkné.“


„Díky. Mimochodem, našli jsem si zkušebnu, tak už nebudeme rušit okolí při zkoušení."


„Tak to je fajn,“ usmála jsem se.


„Kdybys nás chtěla slyšet hrát, tak přijď v sobotu večer do klubu Factory, je to v centru. Budeme tam mít vystoupení.“


„Jo, ráda přijdu, v kolik je to hodin?“


„Od půl sedmé.“


„Dobře.“


To už zazvonilo na hodinu.


 


Když jsem přišla domů, připravila jsem si věci do školy na druhý den a pak jsem si sedla k počítači a přihlásila se na Skype. Byla jsem domluvená s kamarádkou Annou, že si občas takhle zavoláme. Klikla jsem na tlačítko volat a za chvílí jsme si už povídali.


„Tak co, jak bylo první den v nové škole?“ ptala se.


„Ale jo, dobrý, mám hodnou třídní učitelku a vypadá to, že mě ostatní studenti přijali mezi sebe. A představ si, že jsem se seznámila se dvěma klukama, co mají kapelu.“


„Povídej, to mě zajímá,“ řekla Anna se šibalským úsměvem.


„No, co jsem tak zaslechla, tak jsou celkem čtyři v tý kapele, já chodím do třídy s těma dvěma, Jakem a Joshem, jsou to zřejmě dvojčata. Jo a pozvali mě na jejich vystoupení v sobotu.“


„Teeda, ty se máš, hned bych s tebou měnila.“


„No jo, já mám hlavně obavy z toho, jak mi půjde škola, víš, že moje anglina je tragická.“


„Ale neboj, však se zlepšíš,“ mrkla na mě Anna.


„Doufám, že máš pravdu. No nic, budu končit, za chvíli se má vrátit mamka z práce.“


„Jasný, tak ahoj a měj se fajn.“


„Ty taky, čau.“


Ještě jsem se mrkla na Facebook. A hele, několik nových žádostí o přátelství, byly od spolužáků a mezi nimi byly i žádosti od Jakea a Joshe. Potvrdila jsem všechny a chtěla se odhlásit, když mi přišla zpráva od Jakea:


Ahoj Petro.


Ahoj, Jakeu.


Jak se Ti líbilo první den ve škole?


Jo, libilo. Máme fajn třídní učitelku.


Jojo, je skvělá. A co děláš?


Ted jsem si volala s kamarádkou z Čech přes Skype.


Aha. Já si četl a když jsem viděl, že jsi potvrdila mou žádost o přátelství, tak jsem si řekl, že Ti napíšu :)


Jo, to jsem ráda :) Ale budu muset končit, za chvilku se vrátí mamka z práce, tak jí chci pomoci s přípravou večeře.


Jasné, to chápu. Naši jsou už doma.


Tak se měj, zítra ve škole naviděnou.


Jojo :) čau.


Odhlásila jsem se a sešla dolů, mamka zrovna přišla domů.


 


První dny nového školního roku mi celkem rychle utekly. V pátek mi Josh ještě připomněl jejich sobotní koncert, kluci šli ještě odpoledne zkoušet, já už měla volno. Doma jsem si jen připravila věci do školy na pondělí a pak už jsem jen odpočívala. Moc jsem se na ten koncert těšila. Rock jsem sice moc neposlouchala, ale Jake říkal, že hrají i pomalejší písně, žánrově spadající pod blues. Mamka přišla ten den z práce dřív, tak jsme si společně sedly na zahradu a povídaly si.


„Tak co, jak sis zvykla na novou školu?“ zajímalo ji.


„Ale jo, dobré, našla jsem si tam pár kamarádů.“


„Tak to jsem ráda.“


„Jo, mami, kluci ze třídy, ti naši sousedé, co mají kapelu, mě pozvali na zítřejší koncert tady ve městě, pustíš mě?“


„Od kolika hodin to je?“


„Od půl sedmé.“
„Dobře, ale do deseti budeš doma, jo?“


„Jasně, to oni asi ani tak dlouho hrát nebudou.“


Ještě chvilku jsme spolu probíraly všechno možné, od mamčiny nové práce až po to, co budeme příští rok pěstovat na zahradě.


 


V sobotu večer jsem se připravovala na koncert. Umyla jsem si vlasy, natočila je a pak jsem si vybírala oblečení. Rozhodla jsem se pro delší šaty v modré barvě, ještě bylo venku celkem teplo. Před půl sedmou jsem už seděla v klubu a čekala, až koncert začne. Nemusela jsem čekat dlouho. Kluci hráli fakt skvěle, i ty rockovejší „nářezy“ se mi líbily. Kromě Jakea, který hrál na kytaru a Joshe, který zpíval, tam hrál ještě jejich bratr Sam na baskytaru a na bicí jejich kamarád Daniel. Hráli něco přes hodinu a půl a nutno říct, že měli u publika úspěch. Dopila jsem svoje virgin mochito a vyšla ven. Prohlížela jsem si náměstí, na kterém se klub nacházel, když jsem spatřila kluky, jak vycházejí bočním východem.


„Ahoj, tak jak se ti to líbilo?“ zeptal se Josh.


„Ahoj, jo, bylo to skvělý!“


„Tak to nás těší,“ usmál se Jake.


„Půjdeme ještě zapařit na diskotéku, jdeš taky?“ zajímalo Joshe.


„Ne, slíbila jsem, že budu brzy doma.“


„Aha, škoda.“


„No nic, mějte se kluci, naviděnou v pondělí ve škole,“ chtěla jsem se rozloučit, ale Jake se zničehonic zeptal:


„Mohl bych tě doprovodit domů? Jsem už unavenej, nechce se mi jít na dýzu.“


„No...proč ne?“ usmála jsem se.


„Tak jo.“


„Tak čau, kluci,“ rozloučila jsem se s ostatními a spolu s Jakem jsme vyšli směrem k našim domovům.


Chvíli jsme mlčeli, než se Jake zeptal:


„Proč jsi se vlastně přestěhovala k nám do města?“


„Ale...rodiče se rozvedli a moje mamka chtěla začít nový život někde daleko. A bydlet ve Státech byl její velký sen.“


„Aha, to mě mrzí, že se tvoji rodiče rozvedli.“


„Je to tak lepší, táta mamku podváděl a než aby se pořád hádali, tak byl lepším řešením rozvod.“


„Což to jo, to máš pravdu. Promiň mi mojí otázku, ale měla jsi tam u vás kluka?“


„Ne, neměla. Nikdy jsem s nikým nechodila.“


„A ani zamilovaná jsi nikdy nebyla?“ zeptal se Jake udiveně.


„No, zatím ne.“


„To já vlastně taky dlouho nebyl...dokud jsem nepoznal tebe.“


„Co? Já se ti líbím?“ řekla jsem překvapeně.


„Jo, líbíš a moc.“


„Nevím, co na to říct…“.


„Tak neříkej nic,“ usmál se Jake a políbil mě.
Byla jsem tak zaskočená, že jsem zbaběle utekla.


 


Doma jsem jen řekla mamce, že už jsem tady a zapadla do svého pokoje. Vtom mi na smartphonu bliklo upozornění na novou zprávu na messengeru. No jistě, psal mi Jake:


Ty se zlobíš?


Ne, nezlobím se.


A proč jsi tedy utekla?


Já...já nevím, prostě mě to překvapilo a nevěděla jsem, jak reagovat.


Aha…


Víš, divím se, že chceš zrovna mě...ty si na rozdíl ode mě můžeš holku vybírat...a já nejsem zrovna krásná…


Pro mě jsi ta nejkrásnější :*


Opravdu?


No jasně. Moc bych chtěl, abychom spolu chodili.


Tak jo :)


To jsem moc rád, nechceš se zítra odpoledne projít se mnou k řece?


Půjdu moc ráda.


Tak fajn, já Tě po obědě vyzvednu.


Dobře, budu se těšit.


Já taky...miluju Tě! Dobrou noc :*


Dobrou :*


Odložila jsem telefon a spokojená jsem pomalu usínala.


 


Druhý den po obědě se u nás rozezněl domovní zvonek. Mamka šla otevřít a já uslyšela Jakea, jak říká, že jsme spolu domluvení na procházku. Přišla jsem ke dveřím:


„Ahoj,“ pozdravil mě.


„Ahoj,“ odpověděla jsem a řekla mamce, že mi Jake slíbil ukázat místní rybník.


„Dobře, tak si to procházku užijte,“ usmála se mamka.


 


Vydali jsme se do města, rybník byl na opačné straně Frankenmuthu, než jsme bydleli.


„Proč sis vůbec myslela, že bych tě nechtěl? Jsi krásná..,“ zeptal se Jake.


„Vážně? Já si tak nepřipadám.“


„To nevím proč máš takový pocit, mně se moc líbí tvé oči a tvoje oříškové vlasy.“


„Ale jsem tlustá,“ namítla jsem.


„Ale nejsi, to si jen myslíš,“ usmál se a pohladil mě po tváři.


„Mně ses líbila od chvíle, co jsem tě uviděl vstupovat do třídy.“


„Ty ses mi taky líbil, ale myslela jsem si, že už někoho máš.“


Jake se pousmál:


„Je pravdou, že mi pár holek nadbíhalo...to je právě to, co mě na tobě taky zaujalo, žes mě neuháněla.“


„To by mi přišlo hloupý, uhánět kluka.“


„To jo no.“


Cestou mi pak Jake vyprávěl o místní historii, uměl krásně povídat a než mi všechno stihl dopovědět, byli jsme u rybníka. Chvíli jsme poseděli v trávě a užívali si slunečného dne.
„Je mi s tebou tak fajn,“ řekl Jake a znovu mě políbil.


Musela jsem přiznat, že on byl první, s kým jsem se líbala a moc se mi to líbilo, vždycky mě přepadla příjemná závrať. Hladila jsem mu přitom vlasy a on mně také. Seděli jsme pak v trávě a poslouchali zvuky přírody. Jak jsem při příjezdu byla smutná, tak teď jsem se naopak cítila šťastná.


„Ty celá záříš,“ poznamenala mamka, když jsem přišla domů.


„Aby ne, mami, když mám kluka.“


„Takže to nebyla jen takové procházka, ale rande? To ti moc přeju, Peťo,“ usmála se mamka a já byla ráda, že mi Jakea schválila. Sedla jsem si v pokoji na postel a snila...