VOLEBNÍ LÍSTEK

vítr hvízdá do uší
neví, že se nesluší
číst myšlenky
co lezou ze sklenky
skoro v rumu utopený
myšlenky padlý ženy
v alkoholu odložený
co drtí zdravý úsudek
a pyšní se jen navenek
snad hloubkou významu
a pachem z úst po ránu
horší než ta opilá žena
co tu teď leží a sténá
je to tvoje slídění
jakého je mínění
komu dá svůj hlas
až přijde volební čas
vždyť ona myslí jen kde maj' otevříno
kde na sekeru jí podaj víno
přivěj nám raději čerstvý vzduch
ať už zmizí ten strašný puch
výpary nočního milování
teď prosící o smilování
však marno vzývat ducha prázdný sklenky
je to jako v zimě čekat na pomněnky
každý den chvěla se a bála večera
však dnes večer zase před ním klečela
a pak pozvedla roh zástěry
svědka snad tisícáté nevěry
ne, nebyla nevěrná svému muži
k sobě samé úcta se úží
prázdná sklenka tříští se o hranu stolu
střep projíždí tepnou a pak padá k zemi dolů
žena už nevidí stříkat svojí krev
v uších stále ale slyší větru řev
pak hlášení průvodčího: "Frídek místek"
její poslední myšlenka: "strčte si do prdele ten volební lístek"