do nářku větrné noci

píseň se proplétá

noc je jak zakletá milenka 

smutný nápěv větru

naříká jak stará žena

v trávě krčí se

celá vystrašená

pomněnka

ta věří na lásku

když ve třpytu oblázků

se zamodrá

ach ta pomněnka bláhová

věří že i ve tmě

sukýnku modrou má 

vítr a noc 

krutí být dovedou

zlověstnou ozvěnou

krčí se sedmikráska

se svou krásou dojemnou

noc jak touhou zpitá

zvolna utichá

i vítr se tiší

zpod suchého listí

bělí se sněženka

blížící se ráno

šedým stínům pomalu vrací zář

jako když růži položíme na oltář

nespočetné množství barev

jak z malířovy palety

vítá slunečních paprsků nálety

roztaje noc

ta zakletá milenka

zazáří sedmikráska i pomněnka 

i sněženka těší se už moc

den začíná