do nářku větrné noci
píseň se proplétá
noc je jak zakletá milenka
smutný nápěv větru
naříká jak stará žena
v trávě krčí se
celá vystrašená
pomněnka
ta věří na lásku
když ve třpytu oblázků
se zamodrá
ach ta pomněnka bláhová
věří že i ve tmě
sukýnku modrou má
vítr a noc
krutí být dovedou
zlověstnou ozvěnou
krčí se sedmikráska
se svou krásou dojemnou
noc jak touhou zpitá
zvolna utichá
i vítr se tiší
zpod suchého listí
bělí se sněženka
blížící se ráno
šedým stínům pomalu vrací zář
jako když růži položíme na oltář
nespočetné množství barev
jak z malířovy palety
vítá slunečních paprsků nálety
roztaje noc
ta zakletá milenka
zazáří sedmikráska i pomněnka
i sněženka těší se už moc
den začíná