Příroda proutkem mávla
sta lidí odcházejí každým dnem
už s jarem neusmívají se
babičky za oknem
a osiřely bazény či hřiště
naděje klopýtá a padá
a může zdát se
že už není Příště...
Stále je přece jenom pro co žít
ze studny oblohy se sem tam napít
pohladit sněženku anebo sedmikrásku
vzpomenout na první a na poslední lásku
pomáhat druhým - ne, to není vtip...
na větvích denně zrána kapky rosy
i za nás prosí
aby bylo líp