čekárna bez oken

v mezerách dusno

pableskující pláště

…  a  další prosím

 

žena nevnímá

ustavičně surfuje

její tvář jeden hematom

zjemňuje černý vodopád

s otravnou vlnkou

 

to bezradné gesto strkání za ucho

zdržuje 

když hledá a nenachází v moři

informaci

jak žít

 

dvě děti má s sebou

hnědooký mudrlant drží malou sestru na klíně

nahlas

rozvážně a dokonalou výslovností

klade nám všem řečnickou otázku:

 

jak to mám udělat, abych nemusel

už nikdy domů? 

 

nevím  kolik váží

co unese

jen tuším

že tenhle ochránce žen má celkem jasno

rozhodně víc než máma

od které již nečeká odpověď

na své otravné dotazy

 

v dětské paměti

jako v téhle čekárně

prostě nejsou okna