chtěla jsem tě vzít domů
přiložit na oheň
a než se umyješ
uvařit večeři
toulavá stvoření jako ty
se ale domů bojí
- možná v nich vidí jen klece
možná způsob jak o všechno přijít
a možná čekají na to
až jim to někdo řekne dost důrazně:
OKAMŽITĚ POJĎ SEM.
POTŘEBUJU TĚ.
- tak jak jsou na to zvyklí.
a pak jim někdo začne ubližovat
dokud zas neseberou
tu hrst odvahy k odchodu
odnikud nikam
přála jsem si pro tebe lepší dům
se spoustou dveří a oken
kterými bys mohl chodit ven a zase dovnitř
v kteroukoli denní i noční hodinu
ale
buď jsi mě neznal
nebo jsi už v nic nevěřil.
řekl jsi:
záclony ve tvých oknech
jsou příliš modré
nelíbí se mi
otočil ses
a odešel.
nedíval ses, když má okna rozbíjeli kameny
neviděls jak na stůl, který jsem ti prostřela, padalo bláto
neposlouchals, když se mi smáli.
pozdě
až uprostřed noci
jsem vstala
došlo mi
že se nemám kam vrátit.
běhám venku a kreslím na oblohu
je sice dál stejně modrá
ale třeba se ti jednoho dne zalíbí
