Stojím na parapetu a vítr mi čechrá vlasy. Podívám se dolů a z té výšky se mi zatočí hlava. Potom nahoru. Bože, jsi tam? Pochopíš mé trápení? Mám strach slézt z okna zpět do bytu, zpátky ke všem těm hrůzám, které mě tam čekají. Zároveň se bojím neznámého. Co bude, až skočím dolů? Bude to bolet? Vysvobodí mně to, nebo se jen peklo na zemi přesune jinam? Tisíce otázek a žádná odpověď. Nepochopila jsem svět a on nepochopil mne. Co bude dál? Budu mít všechno pod kontrolou, uleví se mi?
Z vnitřku slyším jen: "Skoč! Skoč! Skoč!"
Zavřu oči a padám do neznáma. Je to nádherný pocit. Pocit svobody, úlevy, vědomí, že je to jen a jen v mých rukou.
Moje duše odchází. Konečně je volná.