, 7. 8. 2018, Povídky
Seděla v proutěném křesle, stejně jako několik hostů zahradní párty, jako každý rok v tuto dobu. Psávala na neformální pozvánky, že se jedná o rozloučení s létem. Každý i tak věděl, že slaví narozeniny. Letošní byly kulaté.
Oheň pozvolna dohoříval. Psíci, nasyceni zbytky z grilování, začali štěkat. Syn Olin přivedl Irmě návštěvu, kterou nečekala.
„ Zbyněk se doslechnul, že máš narozeniny, a trval na tom, že ti zahraje na violoncello. Rád jsem souhlasil.“ Irma byla vděčna za přítmí, cítila, jak rudne.
Za chvilku se mladík v letním klobouku usadil v altánku a všichni utichli. Štíhlé ruce položily partituru na stojan. Potom začal hrát, ten, kterého již před deseti roky obdivovala.
Pracoval ono léto na jejich farmě jako brigádník a Irma se v něm zhlídla. Souzněli spolu. Sedávali večer se sklenkou pod ořechem a vyprávěli. Bylo tak snadné zamilovat se do nesmělého, ale charismatického mládence! Hodně se tehdy smávala, nejvíc sobě - byla jistě směšná.
Poslední večer jeho hnědé oči ztemněly, vzal ji za ruku:
„Chtěl bych vám, paní Irmo, něco říct…“
Položila ukazovák na mládencovy rty: „Pst…“ Hřbetem dlaně pohladila jeho tvář. Odešla.
Dnes slaví padesátku. Zbyňkovi je třicet.
Chladný vzduch zarezonoval posledním tónem… léto pomalu končí.