, 5. 8. 2018, Ostatní
Všechno Ti povím.
S ledovým neklidem, s kostkou v zubech na Tvé kůži – všechno Ti povím. Směle Ti přečtu dopis, jejž jsi mi nesměla napsat. Uchopím Tě z nezvyku, po nepaměti.
Všechno Ti povím, pohnutky nízké jak tóny kontrabasu. Nabídnu Ti království Boží na mezi, v trní nebo mezi dozrávajícím mákem. Půjdu Ti po krku s něhou hnízdících kačen.
Nebo Ti všechno povím na hladině našich moří. Z lodí se vyplutím stanou ostrovy
a z námořníků trosečníci. Pláže budou prkenné jako snaha o morálku, ale touha stejná jako při západu mravů.
A právě proto Ti nakonec všechno povím.