Červnové růže!

 

Rudé jste až až,

ne však jak krev bouřící v žilách,

spíš jak krev mdlá,

felčarem popuštěná.

 

Rudé jak Majakovského básně

čtené o samotě

za mdlého svitu lampy,

nikoli jak verše

křičené na náměstí

vprostřed sroceného davu.

 

Představuji si vás,

jak mezi pihatými stehny se skvíte,

jak derete se i s nabroušenými trny

mezi sevřenými stehny té,

již navždy vzala mi velká voda.