Na návsi řadím stromy do těsných dvojstupů. Beru Tě za slovo a pod obojí a lačně vzhlížím k obloze. Mendelssohn v koutě hraje na Bartholdyho okarínu a my vyrážíme na autobusovou zastávku. Stařičký autobus zastaví podle přání. 

 

 

Jenže my nenastoupíme. 

 

Ponoříme se do tmavomodrého světa bez iluzí. Rozpustíme se ve věčnosti, omámeni nicotou

v těsném dvojstupu.