Sen mě tvým hlasem vyvrhnul na hladinu noci
z ulice zaznívá déšť
nečas polyká světla
nejsmutnější cesta k městu
vede tou chvílí od našeho domu
kráčím po ní myšlenkami
ale nevolám na tebe
když se vzdaluješ jiným směrem
už vím
že po křiku je ticha víc
a měsíc na obloze
jako by byl načmáraný křídou
