Chvíle hrůzy jsem trpěl kdy duše svázaná ve svitu mdlém

nad hroby shnilými vířila dusivým puchem

shnilého listí hnilobou Pán ve slizkých snopech hnusu

šerého pohledu mě nechával odumírat odporným zlem v tichu

 

Hnilobou můj prach zanikal v hrůze hnití posledních let 

mezi viníky spoutaných tisíci okovy v Propasti mučených Pánem

v měsíčním světle jsem zahlédl hnusné cáry roztrhaných zavilým žehem

v Prázdnotě ničeho vznášel se  vlhkem páchnoucích mrtvých dech

 

V cyklickém navždy v divokém víření mučivé chiméry

probuzení dávivými skřeky katů s fantazií na věky

trnité ostny v hrůzných scenériích temnoty kanibalů hodování

v temnotách zjitřených zakázanými rozkošemi umírání

 

Bublavé močály tlení lidských ostatků zářily jak diamanty

kosti popraskané jak rozžaté svíce tiché trčely mdle zářily

v hnilobném bahnitém paláci královny všeho tajemství známé

jako čerstvě hřbitovy zas odkryté k hostině noční ohavné

 

Hřbitov mokrý je prosáklý šedavou mlhou a úzkostí strachem

v bolestech tlení hnijí zde sny v cynické chlípnosti ztracených životech

kostlivců jiskřivé řady se kymácí v hřbitovních stínech ztěžka

modlí se němým křikem  v síních chrámu mrtvého boha

 

Spatřil jsem ženy nahé zmučené znásilněné legiemi mužů

umíraly tisíckrát stejnou mučivou bolestí v smrtelném času

ženy nejchudší trpitelky všech známých vesmírů

na hřbitovech pohřbené trosky týraných nad zvířecí míru

 

V mlhách zapomnění jsem nemrtvé zřel oběti lidské zvrácenosti

kdy na lenivý pokyn Pána úchylní katové ještě živé vykostí

odnikud zavanul páchnoucí vichr nesený všemi umírajícími

odevšad valí se zhnusení cynickým chtíčem roztouženými

 

A na jeho pokyn rozmělní sny nevinných duší ve válce kruté

otrokům temnoty rozkázal aby rozdrásali srdce cudné prosté

krutou duchosečí v lámání kostí trhání masa obnažených

číšemi krví obětí starému bohu pánu krvavé žně  přeplněných

 

Sténání mučených mrtvých bobtnalo v snění zlém

stínových postav němého pláče němého křiku obklopen

miliónem ubitých vyhaslých hvězd z nebes svržených kráčím

v mrazivém soumraku tajemným sněním se vracím

 

Na prahu hrůzy duše má trpěla ve svitu mdlém

nad hroby v dalekém světě ničeho hnilobných sfér

Pán mrtvých král opony z hlubiny zas den šeřil 

přiměl mou duši abych v lidské zlo konečně věřil