, 27. 10. 2017, Povídky
Dveře hospody se otevřely. Potetovaný střízlík dost nejistým krokem vstoupil a hnal se k Blonďákovi. Blonďák uhnul očima, ale bouřlivému pozdravu kámoše z mokré čtvrti neušel.
,, Co tu děláš? Hledám tě v Maximě, čekám, a ty seš tady, volééé...a co to chlastáš, kde máš rumíka?"
,, Hele, neřvi tady, Vegasi...já du stejně za chvíli domů...no nejsou prachy, tak cucám pivo..."
,, Týýý Blonďáku,že ty zas dlužíš, na koho se koukneš, proto nešels do Ratolesti a zašil se tady... Ňákej pátek už tě znám."
Poznámka o švorckapse a dluzích Pepu rozčílila.
,, Starej se vo sebe a dej mi pokoj, separátore....máš kliku, že tě vzali na tu linku ve třídírně... To zedník - omítkář jako jsem já vo práci nezavadi."
,, Von by zavadil, kdyby neměl furt v krvi dvě promile, ále, kašli na to, platím ti ruma."
Pepa Blonďák ještě chvíli dělal uraženého. Vytáhnul ze zadní kapsy riflí hřeben, sundal modrou kšiltovku a pročísnul svou chloubu, dlouhé vlasy žluté jako zralé obilí. Vzápětí přikvačila servírka s rumem. Nasadil čapku a ťukli si panáky...
,, Tak popojedem, krucinál, ať žije Las Vegas!" hlučel Vegas po několika frťanech.
Čekala v tichém nočním bytě na jeho příchod. Raději se večer nepřevlékla do košile, kdyby musela utíkat. Blízko domu,ve staré kůlně, měla připravené zavazadlo na přežití. Podívala se na děti v malém pokojíčku. Obě dcery klidně oddechovaly. Jedna končila devátou třídu...opakovala poslední rok, bylo jí patnáct pryč. Druhá, třináctiletá, spala v protější části místnosti, a válendu s ní sdílel milovaný Šáša...hadrový panák. Třetí dítě, Pepa junior, spal s ní ve stísněné ložničce. Pepa měl rozestláno v obýváku. V duchu zkontrolovala vše, kvůli čemu by se její druh po příchodu z hospody mohl rozzuřit...večeře je v mikrovlnce, hračky sklizené, aby o některou nedejbože nezakopnul. Nejlepší je, když přijde zchlastanej našrot. Žuchne sebou na chodbě na zem a je klid.Daleko horší je jeho procitání z té nejtěžší opilosti. Většinou začne mládit dlaněma, jako by sám sobě tleskal, ale jsou to tak hlasité rány, že se vzbudí děti a vyděšené se choulí v postelích. Jednou mu ze zoufalství ruce ovázala plenama, aby ho ztišila, a ráno na to čuměl a řval na ní, jestli už definitivně zcvokla...
Potáceli se společně z putyky. Blonďák sotva šel. Vegas koupil ve večerce ještě láhev rumu.
,, Týýý Blonďáku, přeci to nebudem chlastat tady v tý kose, zajdeme ještě k vám. Třeba dostanem i kousek žvance. "
,,Ty máš asi tasemnici, separátore, hubenej jak lunt a furt bys žral...no tak pudem k nám."
Vrzly dveře. Byl tady. Jéžíš, on někoho přitáhl s sebou...no to je ta nejhorší možnost ze všech...
,, Ty líná krávo, poď nám dát večeři, kámoš má hlad! A uvař kafe! Dělej. Nebo uvidíš, líná svině."
Rychle se probrala z vyčerpávajícího polospánku a vklouzla do pantoflí.
,, Pepo prosím tě, tiše, děti spí... hned to bude.... jen tiše," rozdělila guláš na dvě porce a ohřála pro Pepu i nevítanou návštěvu.
Sedli si v kuchyni, mlaskali a drobili si chleby do talířů. Nenávidí to opilecké žraní, mlácení lžící o dno talíře... Vegas, kterého znala jen zběžně, vytáhnul ze šosu láhev. Oba si střídavě přihýbali. Chtěla se vytratit a jít si lehnout, ale Pepa šišlal něco v tom smyslu, že dokud nepude spát on, ona taky ne. Tak uvařila další kávu a noc se přehoupla do druhé poloviny. Přála si, aby už začalo svítat.
Pepa si po chvíli odskočil. Zůstala s Vegasem sama. Ten se k ní naklonil a začal jí osahávat.
,, Víš, že nejsi ošklivá, jen kdybys nebyla taková ubulená kráva..." Začala couvat do obýváku.
,,Týýý Pepo, s tou tvojí ženskou nic není...."
,, Kdyť šem ti řikal, že je to kráva," vrátil se Blonďák do místnosti. Když byl namol, vždycky začal šišlat.
,,Vole Blonďáku, pošli ten kyselej ksicht spát, ať nám nekazí náladu."
,, Šlyšíš, šypej špát." šišlal Pepa, a strčil ji do dveří ložnice se synkem.
,,Konečně si s tebou můžu promluvit," začal pološeptat Vegas a naklonil se k Pepovi s otevřenou peněženkou. ,,Hele, ty potřebuješ prachy a já...no víš co, přeci trochu toho povyražení.... a co vím, ty holky stejně nejsou tvoje. Já budu hodnej strejda, neboj....," hučel do silně opilého Blonďáka. Ten nejdřív chytil Vegase pod krkem, ale pak ho napadlo - ta debilní kráva chrápe v pokoji a nikdo by jí stejně nevěřil, teď je doma na propustce z psychiatrie. A holky nic neřeknou, bojí se děcáku. Tím je straším, když se o ně starám, protože mámu maj dost často ve cvokárně. Tak ten hodnej sem já a tomu se nic neodmítá.
Ulehla jen na kraj pelesti, spíš do polosedu, kdyby něco, a naslouchala, co se děje vedle. Byli nějak tiše, pak zaslechla šuškání a smích...pomalu usínala, když jí připadalo, že někdo zvenčí otočil klíčem v jejích dveřích...nevadí, malej tu má nočník a já do rána vydržím, a konečně usnula. Léky na schizofrenii a proti úzkosti navozují tvrdý spánek.
Pepa něco hledal v poličce v koupelně u zrcadla. Našel a podal to Vegasovi. Na moment spatřil v zrcadle svůj obličej, ale hned odvrátil oči. Pepa Blonďák otevřel dveře do pokojíčku děvčat.
Ráno ležela na stole pětistovka. S ostatním penězi odešel Blonďák na flám.