Při procházce Ostravou jsem šel přívozslou ulicí a díval se na matky s dětmi, jak si hrají na malém dětském hřišti. To je hned za malým plotem parku. Zaujalo mě, že před hřištěm se něco skrývá v trávě. V paměti mi svitla nejasná vzpomínka. Je to ještě možné?
Rozhrnul jsem trávu a vše očistil od setlelého listí a nánosu zeminy. Je to krátký polorozpadlý betonový obrubník. Ještě jsem se pohledem do Matiční ulice ujistil, že jsem na správném místě. Ano, tam za zbořeným domem bylo, a dosud je gymnazium. V duchu počítám: 2017 bez 1944 je...73!
Je tomu sedmdesát tří let. Nad Ostravou každý den přelétaly asi v 11 hodin svazy bombardovacích letadel, a každý den byl letecký poplach. Ten obrubník byl okraj vstupního vchodu do podzemního protileteckého krytu. Tady se ukrývali za leteckého poplachu lidé z parku i z okolí Při bombardování Ostravy spadly v této oblasti dvě letecké bomby. Jedna zbořila dům v Matiční ulici, a druhá zasáhla kryt. Nikdo nepřežil. Obrubník je jediný pomník obětem druhé světové války, kteří zde přišli o život. Snad jim patří malá vzpomínka. Dnes je na tom místě dětské hřiště.