Jedu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -

 odbočím za roh  jako před čtyřiceti lety

 na náš dvůr - odvrácenou stranu  náměstí v Chebu

 

 Silák, bývalý boxer, se sluní na kempinkové židli

 Obrovitou dlaní občas ulízne zpocenou přehazovačku

 Vyhlíží zpod tmavých brýlí z balkónu

 kdo  na něj kouká

 a  hlavně zda kouká jeho drobná  paní v puntíkaté šatovce

 která co chvíli také přehazuje  

 těžké duchny přes klepadlo na dvoře

 Každý nádech její svobody

 je sledován  pohledem z balkónu -

 nelze mu donekonečna uhýbat

 a tak  hlasem jako zadrhnutý zip

 promluví k synkovi: pojď domů, Péťo-

 můžeš si  hrát na Niki Laudu s angličáky od hodné tety

 z Rakouska 

 Subtilní kudrnatý chlapec se za ní loudá...

 

 Jednou v létě osiřela sbírka autíček  – rukojmí nesplnilo účel:

 paní s chlapcem se nevrátila z návštěvy sestry 

 Na balkón brzy přibyla druhá látková židle

 s blondýnkou  samý sval a šlacha

 Bývalá kulturistka  nikdy nevětrala peřiny -

 naučila se vracet facky:

 skóre bylo po letech vyrovnáno

 

 Můj ukazováček má zadřenou křídu  do kůže

 a ještě chvíli to tak zůstane -

 možná napořád