po vzedmuté noci

vždycky zbude

           

               hrst roztroušených rán

 

 

jim z úzkých úžlabin

visí fronta paneláků

a přes úponky blednoucích měst

stírá si spánek

                          

                             po střechách

 

 

ode dna ke dni

praská ticho

narvané v skulinách

                             

                                mezi sny

 

 

čas pokročil do ulic