Tvůj hlas je, zdá se, pasé

a z kaluží

(z něj sesbíraných tich)

   

už pokrčený v šedovlasém

dusím se dopít

                    po deštích.

 

- - -

 

Já znám ta rána...

 

štěrbinou střípky z hrudí vran

znám svítání

ta v žebrech vrytá     dokořán

i prázdná  

                  slepá

                               mrazivá

i ta.

 

 

Znám dny

v nichž       tak jak ve tmě spím.

Z nichž v noci 

                             procitám.

 

 

- - -

 

 

                                       ( jak dlouho asi  

                                                          žízní ti 

                                       co nehledají vodu 

                                       jen dlaně 

                                                         k napití...)