Hanka
Otvírám oči. Vidím cizí nábytek. Kurňa, já zase nespím doma. Vždycky mám tak super předsevzetí, že s nikým spát nebudu. Zvláště ne s nějakým blbcem, kterého jsem sbalila v baru. V puse mám jako v polepšovně. Vytáhnout krabičku za večer je fakt trochu moc. I tohle bych měla omezit. Jsem rozlámaná. Nemám ani chuť se podívat pod peřinu, abych neviděla, se kterým jsem nakonec odešla. No, ale podívat se musím. Odhrnuju peřinu. Hm, nevypadá zas tak zle. Škoda, že si to nepamatuju. V tu chvíli se můj společník už probouzí. Mžourá na mě a na půl ve spánku mi povídá: „Až půjdeš, zabouchni dveře.“ To rozpouští mé představy, že by z toho možná mohlo být něco víc.
Za chvíli už čekám na zastávce na MHD. To je zase bezva sobota. Cítím se nějak použitá. Co dělám špatně? Většinou si s nima mám co říct, prokecáme celou noc. A ráno mě vykopnou. Moje tělo je přece výstavní kousek a obličej taky není k zahození. Měla bych se už vdát. Však skoro všechny kámošky už vdané jsou a mají děti. Ne, že bych po tom tak toužila, ale co taky jiného?
Už odemykám dveře bytu. Kočka už se mi otírá o nohy. Má hlad. Včera jsem nepřišla domů, takže nežrala od včerejšího odpoledne. Nasypu jí granule do misky a pomalu se šourám do ložnice. Svalím se na postel a za chvíli už o sobě nevím.
Probouzím se kolem oběda a jsem pěkně hladová. Jdu si teda uvařit něco malého. V ledničce je zase prdlajs. Tak už ani nevím po kolikáté tento týden, si jdu uvařit čínskou polívku.
Když srkám polívku, volá mi Lucka.
Lucka: „Čau kočko, tak jak dnes?
Já: „Ahoj zlato, nevím, jestli budu večer už živá.“
Lucka: „Ty si zas včera byla v baru, co? „
Já: „ Já chtěla být doma, ale mám nějakou rozbitou televizi.“
Lucka: „To určitě. Tak s kým si dnes skončila?“
Chci se pokusit zapírat, ale rychle si uvědomuju, že by to nemělo cenu, tak se přiznávám.
Já: „No jo.“
Lucka: „ Dělej, jak myslíš. Dej se do kupy a vyrážíme na koncert. Dokonce i Káťa sehnala hlídání. Máme dnes dámskou jízdu. Žádný chlapi, jasný? Neberu tentokrát ani Honzu.“
Já: „ Tak to se nějak překonám, když nejde.“
Lucka: „ Je to skvělej kámoš a spolubydlící. Fakt nevím, co proti němu máš.“
Já: „ Já ani tak nemám nic proti němu, jako on proti mně. Je mi jasný, že si myslí, že jsem kurva.“
Lucka: „Má takovej pohled na svět. Když se s každým hned vyspíš, tak to tak bere. Máš dvě možnosti, buď se změnit, nebo se smířit s tím, že tě takhle budou lidi brát.“
Já: „No jo. Tak večer v kolik?“
Lucka: „V osm v baru U delfína.“
Já: “Ok, budu tam.“

V půl deváté se vřítím do baru. Jdu zase pozdě. To si zase vyslechnu. Očima hledám holky. Už je vidím, sedí až vzadu. Mávají na mě, abych je náhodou nepřehlídla. Jsou tu už všichni. Lucka, Renča a Káťa. Fakt se divím, že Káťa tentokrát sehnala hlídání. Taky to mohla být výmluva, má dost žárlivého manžela. To bude asi pravda, protože se po dosednutí dozvídám, že její manžel je služebce. Objednávám si pivo. Holky už si objednávají další rundu.
Holky se mě vyptávají na můj milostný život. Nějak se mi nechce odpovídat, tak jen mávnu rukou.
Já: „Spíš mi řekněte, jak se máte vy. Hlavně s tebou jsem se dlouho neviděla, Káťo.
Káťa se vdala už před pěti lety a už má dva sviště. Jarda asi neumí holky, mají dva kluky, Filipovi jsou 4 a Davídkovi dva.
Káťa: „Konečně už i Davídek chodí na nočník. Už jsem těch plínek měla plný zuby. Někdy toho na mě je fakt moc. Občas mě přepadne touha po starým životě bez dětí a bez manžela. Mám je ráda, ale někdy mám pocit, že jsem si něco takového ani nepřála. Mateřská mi leze na mozek. Pořád samý kakat, papat. Kolem samý matky. Už mi chybí normální dospělá konverzace. Chci se dnes bavit. Dáme panáka?“
Všechny souhlasíme a objednáváme si u pěkného a POVĚDOMÉHO číšníka. Je tu nový, ale já už ho někde viděla. Ještě se tak přiblble uculuje. Lucka si toho všimla a vysílá ke mně signál. Rozhlížím se, jestli si všimly něčeho i holky. Vypadá to, že ne.
Lucka: „Dámy, je čas jít tancovat! Co vy na to? Půjdeme hodit prdelkou?“
Už jsme docela v náladě, tak se Lucčiným nadšením necháme nakazit. Zavolám číšníka, že zaplatíme.
Číšník: „Dnes jen dvě vodky?“ A mrkne na mě. V tu chvíli mi to dochází. Je to bývalý barman z disco klubu. Spala jsem s ním na konci minulého roku. Najednou mi připadá tohle město hrozně malé.
S holkama se chvíli dohadujeme, kam půjdeme pařit. Lucka s Renčou jako metalistky se nakonec smiřují s kompromisem, jdeme na rockovou zábavu. Já nějakej ten rock přežiju, normálně spíš nějakej ten dramík a jungle. A Káťa je na nějaké staré vykopávky.
Za deset minut už táhneme přes centrum do rockového klubu. Procházka nám sice svědčí, ale začínám zase střízlivět a to se mi nelíbí.
Hned u vstupu potkáme Marka. Je to Lucky a Renči kámoš. Je mu 34, je docela pěknej. Nechal si zrovna strniště. Stále není ženatej a ani nemá dlouhodobou známost. Lucka říká, že je to tím, že si ještě neuvědomil, jako většina chlapů v jeho věku, že s mladou kočkou nenajde to, co hledá. Něco na tom bude. I když tohle mi je celkem jedno. Aspoň není ženatej. Už delší dobu mám na něj políčeno. Dám se s ním do řeči. Stačí ale jediný Lucčin pohled a dojde mi, že to musím nechat na jindy. Máme dámskou jízdu. Lucka je asi jediná ženská, kterou znám, která je dobrovolně sama. Nikdy kluky neloví. Čeká na lásku. Taky nikdy s nikým nespí jen tak. Nedávno se rozvedla. Rozhodla se jít vlastní cestou. Nebavilo jí manželství a ani netouží po dětech. Pravda je, že k rozvodu jí trochu nakopl její poslední kluk. A to kluk doslova, byl o osm let mladší. Chvíli ji oblboval a pak zdrhnul. To už byla ale odstěhovaná a rozvedená. Nějakou dobu ji trvalo se z toho dostat, ale tvrdí, že jí ukázal, jak být šťastná a dnes už ho k tomu nepotřebuje. Navíc se konečně odstěhovala. Říkali jsme jí to už dávno. Chyběla jí odvaha. Když ale se tak na ní poslední dobou koukám, tak je fakt šťastná a vyrovnaná. Za mlada se zúčastnila několika soutěží krásy. Dnes se věnuje organizaci podobných akcí. Sice nemá moc ráda modelky, někdy se z jejich debility může zbláznit. Nicméně se jí daří dobře je koordinovat. Najde se ale několik výjímek, které si chválí. Nechala si je jako stálý tým. Renču v něm má taky.

eknihysantini.cz