Snění Bílé paní

 

 

Starým zvykem bývá
melodie tklivá bílých holubů

Když se paní stýská
tak naslouchá lukám

V kterých ale dávno květy
zvadly Zůstal jenom mokřad

Cukrování bílých křídel
na hradu se stalo zvykem

Každé ráno každý večer
posílá své vzdechy vzduchem

roztoužená Bílá paní
plná lehkých něžných přání

Která skrývá ve svých psaních
Odpovědi nachází jen ve snech

Prochází se vlastním srdcem
jako komnatami celé noci

bloudí sama bez pomoci
vlastním temným hradem

A když zrána zaslechne hlas holubí
tklivá píseň která volá zas ji osloví

Tak se stalo starým zvykem
Bílé paní její snění které dusí pod jazykem

a vkládá ho stále pouze do svých dlouhých psaní
Vzduchem letí jako holubice z jejích bílých dlaní