Jako pes pro kost
se s touhou po pozornosti
vrháme do víru
nenasytnosti a klamu.
Zahazujem svou lidskost
a pálíme mosty
bez jakýchkoli výčitek,
protože svědomí jsme vymýtili
jako zhoubnou nemoc samu.
A díru v srdcích, co po něm zbyla
teď plní jen chamtivost a nadbytek.
To přemíra tužeb,
vize bohatství a slávy
nás dohání,
spolu s hektolitry kávy,
do situací,
kdy, obklopeni pocitem
falešných motivací ke splnění svých cílů,
již myslet na druhé
nemáme sílu.