, 26. 3. 2014, Povídky
Doopravdy si rozuměli. Rádi společně vzpomínali na svoje první rande - v hospodě, jak jinak. On pil Kozla, ona červené s kolou, houbu, jak tomu říkala.
A pak když zmizela (bez jediného slova vysvětlení), při jejich posledním nočním tahu, marně hledal odpověď.
"Proč?"
Necítil zášť. Nevzdával to, protože věřil, že vždycky existuje naděje. Světlo na konci tunelu, maják v temnotách.
Nemohl vědět, že sklouzla na nábřeží, když se opilí procházeli nocí, že její tělo vyplavila řeka o pár dní později někde, kde ji nikdo nenašel. A že ve chvíli, kdy se to stalo, ho velmi milovala.
Noc prostě někdy láskám nepřeje.