První setkání
Do hodiny byla v baru. Vchází a prochází mezi stoly. Až na konci sedí Tomáš. Sedá si vedle něj a naproti sedí jeho kamarád, Honza. Byl vyšší než Tomáš, světlých, rozcuchaných vlasů. Rozklepali se jí nohy. Málem s sebou sekla. Vypadal jako Shortek. Šeptem sprdla Tomáše: „Kam si mě to vzal? Zbláznil ses? Vždyť vypadá jako Shortek.“ Tomáš se bránil: „Já ho nikdy neviděl, jak jsem to měl vědět.?“ ukázala mu v mobilu fotku a Tomáš uznal, že je to tak.
Během hodiny se k nim ještě přidala Honzova nejlepší kamarádka Rozálie. Honza po Daniele koukal a ona po něm. Po hodině zaplatili a šli na koncert. Už jak vyšli před bar, tak Honza Danielu objal. Nebránila se.
Došli na koncert. Chvíli seděli v předsálí, než bylo zahájení. Honza všem objednal Čerta. A k tomu líčil jeho původ. Už měl něco vypito, takže jeho výklad byl dost rozvláčný. Protože jsme ho pořád přerušovali, musel to začít od začátku vyprávět asi pětkrát. Většina lidi u stolu ho považovala za mimozemšťana. Daniele to připadalo roztomilé. Byl mladý a brala to s jistou shovívavostí. Slyšeli Po chvíli klábosení zaslechli hudbu, tak se přesunuli do sálu. Byl malý, komorní. Zvolili místa vzadu. Na Danielu zbylo místo poslední, vedle Honzy. Neviděla ale přes sloup na pódium. Honza si toho všimnul a přitáhl si ji k sobě, aby viděla. Hladil ji přitom po rameni. Bojovala s myšlenkou mu tu ruku dát pryč. Ale přesně tohle potřebovala. Byl to dost zvláštní koncert, umělecký. Na strop promítali zvláštní stínové postavičky, které rozehrávali svůj příběh. Na pódiu seděl muž na barové stoličce. Půl hodiny se ani nepohnul a díval se do země. Celou domu si říkala, co tam dělá?! Pak ale zvedl mikrofon a k hudbě začal zpívat. Bylo to ponuré a ten večer to asi nebylo to pravé. Její srdce křičelo. Najednou se Honza zvedl a odešel. Daniela se taky zvedla a sedla si do předsálí. Ta hudba byla příliš. Pak se objevil Honza a sedl si k ní. Ta hudba ho taky rozervala. Úplně se klepal. Neznala ho, ale chytla ho za ruku. Pak za nimi přišel Tomáš. Honza se na Danielu podíval a řekl: „Jdu na vzduch.“ Tomáš se zvedl, že půjde za ním. A Daniela šla taky. Venku stál Honza a stále se klepal. Přišla k němu, zvedla jeho ruku, přehodila ji kolem svých ramen a přitulila se k němu. Pevně ji držel. Nikdy nic takového neudělala. Objal ji velmi silně a jen tak stáli na silnici. Po chvíli zjistili, že Tomáš odešel. Honza se tam už nechtěl vrátit, za tou hroznou hudbou. Tak hledali nějaký bar. Honza chtěl tatranský čaj. V prvním baru ho neměli. Tak šli dál. Za rohem byl další. Vešli tam. Tatranský čaj sice neměli, ale zůstali. Sedli si na bar. Za pár chvil se už drželi za ruku. Honza objednal pití. Finskou vodku s Lemondem. Barman byl zvědavý, jestli se to dá pít. Dalo a dokonce to bylo hodně dobré. Při další sklence přemýšleli, jak to nazvat. Nakonec to pojmenoval Lemondia. Povídali si o všem možném. Neustále nevycházeli s údivu, jak si rozumí. Jak se jim líbí stejné filmy, mají stejné názory. Našla dalšího bláznivého fanouška Star Wars a Hry o trůny a celkově fantasy. Nikdy předtím nic takového nezažila. Nechápala to, zvláště proto, že je o osm let mladší. Bylo to neuvěřitelné.
Ani neměla tušení, jak dlouho tam takhle hovořili, když jim volal Tomáš, kde jsou. Nechali tam i bundy. Bar už stejně zavíral, tak se vrátili. Tomáš stál před barem a podával jim bundy a povídal? „Co vy dvě hrdličky.“ A otočil se ke zbytku party. A Honza Danielu začal líbat. Jen slyšeli udivené hlasy. Pak se celá parta domluvila, že půjdou ještě do jednoho baru. Sedli si ke stolu, ale ostatní si sedli k jinému. Tam propukla zběsilá vášeň. Vášeň jakou nikdy nezažila, ani v nejdivočejším snu si něco takového nedokázala představit.
Ráno musela brzy vstávat, přesto, že byla sobota. Ztrácela pojem o čase. Ale přesto řekla, že jde domů. Honza se zvedl, že ji doprovodí. Vedl Danielu tou nejdelší cestou k ní domů. Parkem kolem zámku a kolem řeky. Ta cesta trvala nekonečně dlouho. Cestou se na sebe plni vášně vrhali. Ujít každý další krok bylo těžké. Srdce měla až v krku. Nakonec došli na hlavní silnici. Před benzínkou stálo několik nových vozů. Podívali se na sebe a Kuba řekl: “Napadá tě, to co mě?“ pravda je, že Daniela měla jiný šílený nápad než on. Nikdy jí taková blbost nepadla. Chtěla se v tom autě projet. Honza ji ale na ten vůz posadil. Šílená vášeň opět propukla. Měla hodně těžké ho přerušit a jít dál. Těžko se přestává, když člověk prožívá něco tak omamného a krásného. Sotva poodešli pár kroků, projeli policajti.
Konečně došli před její dům. Snažila se s ním rozloučit před vchodem, ale najednou byl s ní v chodbě a hned na to ve výtahu. Daniele došlo, že jestli vyjede s ním výtahem nahoru, tak nebude mít sílu ho poslat pryč. Musela ho vytlačit z výtahu a pak výtah rychle zmáčkla a jela nahoru.
Svlékla se a odlíčila. Mezitím z ulice zaslechla hlas. Vykoukla z okna a tam seděl Honza na lavičce a telefonoval. Tvrdil do telefonu, že je na hlavní třídě. Přišlo jí to vtipné, protože bydlela v okrajové čtvrti. Není to daleko, ale kousek od centra to je. Později se od Tomáše dozvěděla, že volal jemu, že chtěl, aby pro něj přijel. Za tu chvíli, co se rozloučili, tak zřejmě nastoupily účinky alkoholu. Najednou nevěděl, kde je. Když ho Tomáš vyzvedl, tak cestou žvanil o tom, že to byla nejvášnivější noc v jeho životě. Což Daniela Tomášovi taky tvrdila. V tom se shodli.
Celé tělo jí brnělo touhou, myšlenky jí vířili hlavou. Nemohla usnout a to byli 3 hodiny ráno a ona měla za 3 hodiny vstávat.
O 3 hodiny později se jí povedlo přece jen vstát. Vyzvedl ji známý a jeli do Prahy na seminář. Měla ještě kocovinu, byla nevyspalá, ale přitom podivně bdělá. A byla nedočkavá, jestli si Honza řekne o její číslo.
Přesně o půlnoci Daniele došlo, že je půlnoc a čas, který si stanovila, aby se ozval Shortek. Naděje byla pryč. Vše bylo pryč. Už nechtěla ztrácet čas. Tolik zabitého času. Zabitého doufáním, že se vše naplní. Rozhodla se, že už to nechce opakovat. Honzovi také dala celkem dva dny, aby se ozval. Ale Honza v pondělí zavolal a pozval Danielu na rande.
Konečně se pohnula
Ještě, že měla skvělé přátele. Tomáš s Martinem s ní vše probrali. Martin byl Tomášův spolužák ze střední. Když ho poznala, byl to tichý snílek, neustále zavrtaný v počítačích. Když poznal Radku, Tomášovu kamarádku, tak ho Daniela donutila ji pozvat na panáka. Nedala pokoj, dokud to neudělal. Překonal strach a pozval ji. Následovalo několik schůzek a Radka a Martin už byli nerozluční.
Už delší dobu klukům pomáhala shánět bydlení. Ještě s jedním jejich kamarádem. Kluci Danielu přesvědčili, že s nimi má jít bydlet ona, že jí se vším pomůžou. Manžel sice za dva dny přišel, že se chce vrátit, ale Daniela byla rozhodnutá, že už s někým tak agresivním nechce dále žít.
Začala shánět ideální bydlení. Měli jasnou představu. Byt 3+1, samostatné pokoje, za dostupnou cenu. Naplánovala si, že byt vyberou nejpozději v pondělí, v úterý složí kauci a ve středu hurá na dovolenou s čistou hlavou. A po dovolené stěhování. Síla pozitivní vizualizace je opravdu neuvěřitelná. Přitahujeme k sobě věci teprve po tom, když si nejprve jasně definujeme, co chceme a nakonec si to musíme umět do detailů představit.
Byt vybrali v neděli. Měl průchozí 3 pokoj. Nebyl rozhodně ideální. Daniela měla pocit, že je málo času, tak se rozhodli. V pondělí zavolala do realitní kanceláře a oznámila, že mají zájem. Makléřka řekla, že se majitel rozhodne do večera, zda jim byt pronajme. Hned na to jí zazvonil telefon. Volala paní, že má byt k pronájmu. Daniela ji odmítla s tím, že už to není aktuální. Po pěti minutách jí to ale nedalo a zavolala zpátky. Domluvila prohlídku na večer. Šel se s nimi podívat i Kuba. Byt byl dokonalý. Domluvili se na složení zálohy hned druhý den.
Čistá hlava, za dveřmi nový život a vyrazili na vodu.
Ve středu v 15:00 měli sraz u nádraží. Rozdělili se do aut po třech. Čekala je daleká cesta až do Vyššího Brodu. Daniela jela s Tomem a Marťasem. Cestou si psala s Honzou. Viděli se od jejich prvního setkání každý den. Každý den byl u ní až do rána. Stále odolávali své touze, i když to bylo těžké. Chtěli počkat. První dva týdny byly zahalené mlhou. Daniela zanedbávala práci a Honza do té své chodil pozdě. A navíc měl potíže s rodiči. Nelíbilo se jim, že nechodí domů.
Honza za nimi na vodu měl přijet až v pátek, protože tak narychlo nedostal dovolenou. Dva dny bez něj měla pocit, že to nevydrží. Bála se, že nepřijede, takových kecalů už za život poznala. Jejímu klidu moc nepřidalo, když ji Tomáš na lodi strašil, že je Honza dost nespolehlivý. Večer to s Honzou řešila po telefonu. Byl na Toma docela naštvaný. Vztekal se, že když něco chce, tak si to zařídí. Daniela se bála hlavně proto, že den před tím měl Honza svátek a dorazil mu kamarád, který za ním jezdí jednou ročně oslavit svátek. Strašně se přitom vždy opijí. Což znamenalo, že půjde z hospody přímo do práce. A už teď věděla, že i normálně chodí pozdě. Jenže tentokrát musel jít už na šestou, aby stihl jediný spoj. Docela kritická situace. Je pochopitelné, že se bála, že to nezvládne. Slíbil, že se vyspí ve vlaku. Potěšilo ji, že to nakonec zvládnul a přijel. Akorát se ve vlaku nevyspal, protože potkal další vodáky a cestou vypili několik lahví rumu. V danou hodinu pro něj parta vyrazila autem na nádraží.
Večer v kempu si kluci přinesli kytary, ale Daniele ne. Ptala se proč.
Hulis: „Přijel ti Honza, tak jsme předpokládali, že hrát nebudeš a budeš se mu věnovat.“ vysvětloval zaskočeně.
Večer v kempu si kluci přinesli kytary, ale Daniele ne. Ptala se proč.
Hulis: „Přijel ti Honza, tak jsme předpokládali, že hrát nebudeš a budeš se mu věnovat.“ vysvětloval zaskočeně.
Vydáno na http://eknihysantini.cz/.