PO VALENTÝNOVI

Tak už je za námi ten prapodivný svátek,
přidal se k MDŽ, ke Dni dětí, ke Dni matek;
ba i ke svátku práce – prvnímu máji,
k velikonocům, kdy s pomlázkou si chlapi hrají,
k vánocům, kdy na nervy mnoha z nás
brnká jeho druh, ten americký Děda Mráz.

Popatlal tu kde co cukrovou vatou,
kdo nevyznal druhu lásku svatou,
tak jak si žádá svatý Valentýn,
jako by nebyl, prostě není in.

Pro tenhle cajdák vůbec nemám vlohy,
radši bych vzýval praslovanské bohy;
ti přece také ctili ženu, matku,
a lásku, po nich na památku
jsou svátky jara, s tou pomlázkou a s vejci.
Mně žádní importovaní strejci
nemusí říkat, kdy komu mám dát
najevo, že prostě ho mám rád.