Myšlenek moře šumí mi hlavou,
kam až oko dohlédne.
Pocity v něm plavou,
smutně dojemné.

A já se v nich topím,
marně se snažím
některé zachytit
a poznat tu krásnou chvíli
-chvíli jistoty-
Možná to ani nejde,
nejde pochopit
ale já…
Já nechci se v nich utopit.

Snad naděje,
co mě drží nad hladinou.
Doufaje,
že jednou zhynou
všechny ty věci nejasné.
Tak zvláštně překrásné.