stála jsem v rozkvetlé zahradě
pod růžovým keřem
měla jsem tenkrát dlouhé vlasy

zapadalo slunce

ještě zapadá
a bojím se
že s ním

zapadne srdce
jako zámek do černého lesa
že se do něj po setmění už nebude smět

to mé slunce zapadá
-- vidím ho jako dnes za siluetami borovic
osamělý oheň kdesi uprostřed noci
tak velký tak jasný

tak dávno
tak dlouho už
se ptám
proč zrovna já proč tady
co bych dala za to
kdybych se mohla
alespoň jednou ohlédnout