probouzím se šerem stínu
snad ráno jitravé vítá mě
Neb slunce skrz větve,lístky,mraky svítajíc
mi rozevírá víčka v obraz nad obzorem
vysejíc

už pominul,pominul hlas fantazie
co lidé vyměnily z mizerie

Zas a znovu malby planou bez okolku
na hranicích z dávnověků

posledního slova
ze rtů
co sípe aladin
odsouzený v hněv

Ta okova drží ho k rozpřahu křídel sokola
Padajíc posledním slovem.
leť