, 21. 12. 2013, Ostatní
Když některé věci ztrácíme, zas a znovu. Také mi to bolí, snad aby sis nemyslela, že ne. Jsme pořád stejní, jen ta láska nám k té lásce chybí. Trocha jí. Moje chyba, vím.
Nechal jsem tě chvíli čekat, jsem hráč, kverulant. Postávala jsi přede mnou a já si dal na čas. Pak jsem zvedl hlavu a cítil to teplo, co z tebe sálalo. Je prosinec a hřeješ jako kamna v té šumavské vísce, kde jsme se tolikrát milovali. Objímám tě a jsem štěstím bez sebe, že nejsem sám. Pro tu chvíli. Po měsících, kdy jsem lapal po dechu a nevěděl, že se topím. Přišla jsi ty, a za pár hodin odejdeš. Nasypali jsme si do ran sůl, jako by nebylo nic snazšího, než vzít staré rány, které se zdlouhavě zocelují, a znovu je rozdrásat až na morek kostí.
Je mi zima z mé malosti a teplo z žáru, co ke měn vysíláš. Nechci tě pustit, chci tě líbat, ale ne příliš násilně, jen tak, něžně ti kousat do tváří a dýchat ti všude kolem očí, aby neviděla, jak moc mě to těší. Snědl bych tě, něžně se zakousl, chvíli si s tebou hrál a pak škubl. Celou, až do naha.
Jsme tu, každý sám a svoji. Doba nezměnila nic, jen čas se posunul, já zkrásněl a ty jsi trochu zošklivěla. Bylo to naopak, však je to důležité?
Trochu se topím. Chtěl bych tě zavolat, ale bojím se, že jsem jen nevděčník, co by se nechal vylovit od každé, která by mu ráno udělala snídani a v noci ho hřála.
Hada na prsou... Chtěl bych milovat, tě...