čučim do bílýho vokna mýho tranzistorovýho počítače
prsty přichlíplý na dlani klávesnice
a přemejšlim jakej je mezi náma vlastně rozdíl
držíme se
s hranatýma hranicema sme
s virtuální zimou v hárdisku
takovou hluchou na písmena
na slova
vzájemný zrcátko v rámu fotky

a s cizejma se nebavim
nezvedám hovory který nemam uložený
ale když nepromluvíš
propíchnu tě starou čínou
a napíšu ti vobyčejnej dopis s olíznutým Zemanem
zvenku nechutnej uvnitř já
a přinese ho nahá pošťačka
placatej
doručenej z Voroniných obrazů
a na tvým oleji
pak praskne houslistovi struna
/neměls ho tam namalovat/
hned potom co šachovnice přeskládala barvy do foťáku
za trest abys věděl

a taky na památku toho kaktusu
co skončil tak blbě
s písmenem jé co se vůbec nedivilo
tak úplně blbě zasilikonovanej
ve dvojitým křídlení