Kam jdeš tak pozdě

odcházím

v tu chvíli němá sfoukla svíčky na mosazném svícnu
aby neviděla
skrz celofán polámané kytky, co jí přinesl

aby neviděla do tváře skutečnosti
na obraz, který malovala pro něj… pro kočku
a jiné v poutech důvěrnosti

fotky co kdysi bledly závistí
teď mají jasné kontury
vzpomínek

tenkrát napsala
na louce plné květů, trhala lístky květům sedmikrásek
a on
ramínka jejích šatů

a teď
chtěla by zapomenout

je fakt pozdě