Zaručuji hodnověrnost a autenticitu zde projevené zlovůle čtenářstvu, kterého si nesmírně považuji. Pár nedělí jsem se k ničemu nedostal, ale pozoruji jakousi nutnost něco sdělit. Okamžiky trudnomyslnosti jsou ty tam a napříč úvahám koketuji s uměřeností sobě vlastní. Zase jsem se pustil do čtení knih. Na tom nic není, ale žene mě to dál. Odněkud z privitismu do dualismu. Nebo jak se tomu moderně říká? Manifest spotřebitele. Egoismus nejnižší formy. Samolibost však úřednicky velmi nudná. Parafrázoval bych, ale to už bych byl sprostý. Na úvod toho je dost. Klíč k celé záhadě ještě stále visí za skříní. A pověstný kostlivec je uvnitř. Tak tedy zahálka končí, nastává ticho, jen srdce pulsuje a otvírá bránu ke svatému grálu. Nahromadily se nedostatky v nichž představy hoří. Budoucnost sálá plamenem. Hotový požár. A není síly co by jej uhasila. Mračna svlékají černou a vítr je příznivý. Jsem a chci být. Tak jak to činí jiní obětavci a dobrodruhové. Obleču si na sebe to nejlepší co mám a schovám pár špatných vlastností. Ty prostě do společnosti nepotřebuji. Dnes či zítra, stanu se na chvíli sobě bezvýznamným, trošku upjatým, neb také tak činí druzí. Vystoupím na horu na sřechu světa. Bez lan a výstroje s nadítou kapsou. Teď mi došlo, co bude, když mě do patřičných míst nepustí. Nebojím se, jsem navrcholu. Cit mě velí, ač jsme smělí, hlavně žádné bariéry. Závěrečnou větou chci upozornit, že chlapi to tak neberou, vše v mezích je dáno.