Zakřiven shlukem modrých světel
zakroven stínem
slunečnic
babím létem
jež už horké tolik není
mou tvář mění
v podzimní obraz
co klepe
na nebeskou bránu
až za hranici vědomí
slov a vět

Přežil jsem
slet
soukvětí
navzdory všem lidským stokám
panovačným
sebejistým narcisům

jen pokám se
co mi vlastně zbylo
v kapse
a na papíře ?!

Jedina sloka…..
Že, kllepu na nebeskou bránu
až za hranicí vědomí
slov a vět.