strašáci
rozpaženi v čase
strništěm s děravýma rukama
/i skrz ně němí/
ve švech mezi prsty
jdou klasy v stopách mnohovrstvých
my k sobě chvíli
a chvíli do nich zakloněni
rozhořelá po zátylku
z puchýřů krev tnutých máků
bez hlasu a upřených už
živým
však jak hluchým k zraku
stromořadím
s myšlenkami na souvrati
mlčím ve tvém klínu
skryt
však skicu zítra bůhvíkteré
písně
/že mi jazyk bere/
právě v něm chci rozjitřit
pak pozdně letních květů chlad
dám slukám vyzpívat
- - -
snad sytí
sevřem v zemi hlas
jich pookolních trií
když ohřát se a spát jsme přišli
rozestlat si pod vahou
lehkosti
co tíží šíji