Lilie

Kvetou si lekníny bílé a líné,
plují si v rybníčku v tichounkém davu.
Za nimi další, stejné i jiné,
běloučcí beránci
v mysli si plavu.

Kreslí své kruhy na okraj hladiny,
otázky kladu si,
čas je tak nevinný,
nasládlý okamžik
křehký jak ona,
voda tak zčeřilá
lilie vonná.

Jako by ve mně
půlnoc už odbyla,
pod měsíc zšeřelý
schoulí se zavilá.

Každičký večer s ní je tak jiný,
někdy se mučím
hledám ji v davu
dotykem bezbřehým
mě očaruje
s nezištnou vůní
si do mě vchází

tím vším
čím obdaruje