bojím se nevýslovného prázdna
i toho když chybí
i nepříčetná láska
ačkoli dávno už mi cizí
bojím se že přijdu k sobě
ze světla
o smrt milenců se bojím
té strašné propasti dosud nezraněných míst
že v ochrnutém žaludku zabrní
ze skrytého místa
že z útrob vždy první mizí oči
že neuvidím
jak můj mizející ret už nesemkne
ani ze strachu

bojím se
že v sobě najdu ještě něco ryzí