Tak jako každé léto

zní zpěvy ptactva hnízdícího.

Usedám v parku ve stínu.

A když se sešeří

tam někde mezi páteří,

nutí mě to vstát a jít.

Všude klid jen diskotéky hučí.

Ptactvo dozajista mlčí,

čím muzika je tvrdší.

Zvykám si pomaličku.

Hospůdka za rohem.

Pivo chlazené.

Osud je tvarohem

a dny jsou sečtené.

Co s muzikou ?

Je tak decibelní, hlučná.

Jídla tučná si nedám.

Tu v taktu melodie známá

hospodský už ví.

Pustil stereo kvůli mě.

A já čekám, kdo to vypne.

Ne tohle ne.

To není život můj.

Muzika a flujdum,

přimrzlá v mrazáku.

Chcete mě ?

Je po mě.