V záblesku obzoru na každé stupnici
těžký dech v mělkých tmách
rytmus noci v nesčetných plamíncích
doteky bez kůže, na snech prach...

řeč těla stočená do kruhu
marnost bezchuti na jazyku
pod stínem z oceli a pruhů
návraty do klece silou zvyku

v každém začátku je už příchuť konce
obléknu ticho jako brnění
kofein, asfalt, pleť umrlce
žádné slovo už nic nezmění.

na nehtech rubín a vysoký smích
na dně sklenky v čase nad ránem
poslední hvězdy a vesmír v nich
odcházím v čase prohraném.....