Mé chvění do jara

soudnosti postrádá
bilance prošlých dnů
vyznívá uboze
na háčku houpá se
bývalá paráda
podpatek od země
dělí šedivý vlas

Ostrý nůž proniká
do mozků otrlých
míjím se pozpátku
v odrazech zrcadel
od lásky v neřesti
pářu poslední štych

osud mi dovolil
víc než bych mohl,
směl

Pohled je ve snaze
škrtnout co se nehodí
a tak se stále mám
a mám ještě sebe
bloudím,
kraj svůj postrádám
pevninou ostrovní
ruce mrazem spálené
i od smůly pochodní

Už ani nevím jak
jsem všechno zapomněl
i jak mi ujel vlak
jak se vše prodraží
proč vlastně je to tak
ptal bych se na úvěr
proč dnes
ani přes týden

A to mě zaráží

nikdo ke mně nechodí…