Život jak pírko padá dál,
co sis přál,
nedostal.
Život ti jen dá to co má,
vyklubat,
musíš sám.
Je těžké znovu vzlétnout,
pač můžeš zas spadnout.
Ta tmavá tvá křídla,
co tě táhnou dál,
sou černá a všude špína,
vítr mi tě vzal,
sem odsouzen,
žít tu sám.
Jako racek střem hlav dolů,
pomalu,
k molu,
Vše co jsem si tu kdysi přál,
abychom byli,
spolu.
Je těžké znovu vzlétnout,
pač můžeš zas spadnout.
Ta tmavá tvá křídla,
co tě táhnou dál,
sou černá a všude špína,
vítr mi tě vzal,
sem odsouzen,
žít tu sám.
Já padám k zemi jako předtím,
vím že tvou bolest tím nikdy neutlumím,
chceš mít křídla jen s bílím peřím,
to ti ale bohužel už nikdy nesplním.
S tou tvou povahou toulavou,
s tvou hlavou v oblacích jen bolavou,
za tebou andělé jednou dolétnou,
a já se stanu jen jejich potravou.
Tmavá tvá křídla,
co tě táhnou dál,
sou černá a všude špína,
vítr mi tě vzal,
sem odsouzen,
žít tu sám.
Sem odsouzen,
lítat sám.
Sem přesvědčen,
rád tě mám.