V nastalém tichu
střízlivost svou ztrácím.
V hrudi tíživost,
která se nedme k nebesům.
Na víčkách kameny,
kameny drtivé viny,
které zrak můj sklání před tebou.
Marně zastírám a marně lžu,
marně tuším, kdo snad jsem.
Nestojím tu nahý,
jen v krutém přestrojení
ověšen hříchy, které tě lákají
a mě zabijí.