Ležím na zemi, tiše,
v bolestných křečích.
Čekám na myšlenku,
na myšlenku o pravdě.
O pravdě, jíž bych vám zjevil.
Stejně jak dnes není soudný den,
tak myšlenka tu není.
Není nic, co bych vám mohl říct.
Není nic, co bych znal,
snad vy, snad Vy mi odpovíte,
proč má duše v bolestných dálkách žije
a mé tělo v bolestné přítomnosti hnije,
ale kde jsem já?