Měním se,
když tuším,
že je ve mně díra,
co mě tak rozkládá
a svírá.

A v mém nitru
se vše přehrává.
Jen chybí slůvka,
slůvka laskavá.

Proč,
si jen se mnou
tolik zahrává?

Ta, co mě nevidí,
co vetřela mi ticho,
ach, zní to.

Jako zvuky flétny,
když za oknem se setmí
a ona šeptá: "prosím vzlétni"

Měním se,
když tuším,
že moje bolest
odstranila touhy,
že jsem byl záchvěv,
výkřik jenom pouhý.

Že ve mně zůstala jen díra,
co mě tak rozkládá
a svírá.