s tmy půlnočního kouře
V prašných ulicích
snaší se
na sedřené paže
jež pozvolna padají

jako víno svýtá měsíc
z propadliště dějin
na krk provaz mi věsíc
roztřihni ho prosím
prosím

jako srdce která padají
padají k zemi v klidu
jako naposledy
pro zbytek osudu
zkusím ještě vstát
abych poslední cigaretu půlnoční
mohl si dát