, 15. 2. 2013, Ostatní
do tichých zákoutí
zplihlých dní
v rohu pokoje se krčí
v každém vzlyku
naděje zní
že přijde ten
co ji popostrčí
světu vstříc
slunečným dnům
temné noci odvanou
klidu dostaví se
neklidným snům
holé bytí před branou
je to um, však přesto
trpělivé bytí co strádá
sama, leč nakonec ráda
že city živá je
že zpívá
smutnou píseň, sama
s nadějí
že ve skrytu duše
někdo cizí se dívá...