Zas má žena doma kmitá,
s úklidem mě prohání.
Jak divá teď stále lítá,
nemá vůbec uznání.

Kdepak hokej, milý táto,
sklo mi musíš podávat.
Proč mi nosíš domů bláto,
mám ti stále nadávat.

Co ty střepy, spadla váza,
od tetičky dáreček.
Na mou duši, ty jsi zkáza,
běž zametat dvoreček.

Jak to hlídáš, to je smutné,
cukroví máš spálené.
Neříkej, že je to chutné,
jako mandle pražené.

Všechno se tu bude blýskat,
říkám ti to rozhodně.
Marně si teď chodíš stýskat,
proč zas děláš povodně.

Malý lux ti neuškodí,
tak už začni vysávat.
Každá pomoc se mi hodí,
zmlkni, přestaň nadávat.

Vánoce jsou svátky klidu,
nejkrásnější pohody.
Po pohodě ani vidu,
vidím mužské marody.